Nejčastejší příčiny vlhkosti a plísní

V důsledku zvýšené vlhkosti zdiva se na jeho povrchu objevují vlhkostní mapy, výkvěty solí a plísně. V interiérech vzniká nepříjemný zápach a budovy mají větší tepelné ztráty. V takto postižených objektech vzniká funkční diskomfort.

Plísně patří k nežádoucím jevům zhoršujícím klimatické prostředí v interiéru budov. Plísně se nejčastěji tvoří v místě kondenzace vodních par, které vznikají odpařováním, koupáním, vařením, sušením prádla (!).

Ke vzniku plísní zpravidla dochází při dosažení určitého poměru mezi povrchovou teplotou stěny a relativní vlhkostí vzduchu v místnosti.

Tepelně izolační vlastnosti stavebních konstrukcí ovlivňují teplotu na jejich vnitřním povrchu. K poklesu vnitřní povrchové teploty dochází zejména v místě tepelných mostů.

U nezateplených domů může být touto příčinou nedostatečný tepelný odpor, ale nemusí to být jediná příčina. Ještě před zateplením je třeba zjistit příčinu vlhkosti a odstranit ji.

Plísně mohou mít velice vážné důsledky pro zdraví lidí, neboť způsobují řadu závažných onemocnění, zejména alergických. Jednou z hlavních tepelně technických příčin růstu plísní je výrazný pokles vnitřní povrchové teploty, což vede ke zvýšení relativní vlhkosti vzduchu u povrchu stavební konstrukce a v jeho těsném okolí.

Tradičně se stavební konstrukce měly navrhovat tak, aby na vnitřním povrchu nedocházelo k povrchové kondenzaci vodních par, zkráceně orosování. Vycházelo se přitom z podmínek ustáleného teplotního stavu, za který bylo možno považovat nepřerušované vytápění. Požadovala se nejnižší vnitřní povrchová teplota těsně nad rosným bodem při návrhové (bezpečné) relativní vlhkosti vnitřního vzduchu 60 %. Při snahách o úspory energie přerušováním vytápění se však ukázalo, že uvedená podmínka není dostatečně bezpečná, neboť vnitřní povrchová teplota klesala po přerušení vytápění pod rosný bod. Pro zahájení růstu běžných plísní postačuje relativní vlhkost již od 80 %, podle nejnovějších zpráv některým přizpůsobeným druhům postačuje dokonce relativní vlhkost již kolem 70 %. Pro pokračování růstu plísní po krátkém iniciačním období postačují i nižší relativní vlhkosti vzduchu. Stavební konstrukce se proto v souladu s ČSN EN 13788 považují v současné době za bezpečné vůči růstu plísní, mají-li povrchovou teplotou takovou, že relativní vlhkost u vnitřního povrchu je nižší než 80 % (relativní vlhkost vzduchu uvnitř běžné místnosti se přitom uvažuje 50%, což je horní hranice hygienicky vhodného rozsahu vlhkosti vnitřního vzduchu). Pokles povrchové teploty až pod teplotu rosného bodu vede k povrchové kondenzaci vodní páry. Projevuje se charakteristicky tvarovanými vlhkostními mapami -například v rozích pod střechou či nad nevytápěnými prostorami. Podle charakteru povrchu stavební konstrukce  může tato vada vést až

k poškození nebo úplné degradaci stávajících povrchů konstrukcí respektive jejich povrchových úprav. Tato vada zároveň podporuje růst plísní.

Výrazný pokles vnitřní povrchové teploty nastává při celkově nízkých tepelně izolačních vlastnostech konstruk­cí, vždy v místech výrazných tepelných mostů v konstruk­cích a tepelných vazeb mezi konstrukcemi. Projev je vázán na nejchladnější období roku. Problémy narůstají při zvýšené vlhkosti vzduchu uvnitř místnosti a při vyšších poklesech teplot při přerušování vytápění.

Druhy tepelně technických vad a poruch

• Tepelně technické vady a poruchy způsobené návrhem
• Tepelně technické vady a poruchy způsobené prováděním
• Tepelně technické vady a poruchy způsobené údržbou
• Tepelně technické vady a poruchy způsobené užíváním

VLHKOST UVNITŘ  KONSTRUKCE

Vlhkost uvnitř konstrukce může vést k degradaci vlastností materiálů, někdy až k destrukci konstrukcí. Často způ­sobuje hnití a mikrobiotické napadení organických hmot, zejména dřeva, dalším jejím projevem je koroze kovových prvků. Jedná se o ocelové kotevní, spojovací a osazovací prvky obvodových panelů, mezi-okenních vložek, lodžiových stěn, balkónů a lodžií. Vý­znamná je i související změna funkčních vlastností staveb­ních materiálů.

Při nadměrném zvýšení vlhkosti uvnitř konstrukce ji materiály nemohou absorbovat a dochází potom k trans­portu nevsáknuté či nahromaděné vlhkosti na vnitřní povrch obvodových konstrukcí. Možnost putování nahro­maděné vody podporují spáry či trhliny v konstrukci.

Jednou z příčin zvýšené vlhkosti uvnitř konstrukce je kondenzace vodní páry. Negativně se projevuje zejména vě střechách.

NADMĚRNĚ PŘERUŠOVANÍ VYTÁPĚNÍ

Při nadměrném přerušování vytápění dochází k přílišnému poklesu vnitřní povrchové teploty konstrukce v důsledku nesouběžného kolísání teploty vnitřního vzduchu a vnitřní povrchové teploty (délka zpoždění je dána akumulačními vlastnostmi konstrukce). Čím delší otopná přestávka a hlubší pokles teploty vnitřního vzduchu, tím lepší izolační vlastnosti musí mít konstrukce, aby nedošlo k vadě nebo poruše.

NEDOSTATEČNĚ PROUDĚNÍ VNITŘNÍHO VZDUCHU

Nedostatečné proudění vnitřního vzduchu podél obvodo­vých konstrukcí, kdy se zvýší tepelný odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce, což vede ke snížení vnitřní povrchové teploty konstrukce. Tento jev je významný při slabší tepelné izolaci obvodové konstrukce, kdy řád tepelného odporu obvodové konstrukce odpovídá řádu tepelného odporu při přestupu tepla. K nedos­tatečnému proudění dochází při umístění nábytku těsně k obvodovým stěnám, při přeplnění bytu nábytkem, při nadměrném utěsnění spár bez alternativního zajištění výměny vzduchu v místnosti apod.

PŘÍLIŠNÉ OCHLAZOVÁNÍ KONSTRUKCÍ

K nežádoucím vlhkostním poměrům na vnitřním povrchu konstrukce vede také  přílišné  ochlazování  konstrukcí přilehlých k prostorům s požadovanou či přirozeně zajišťovanou intenzivní výměnou vnějšího vzduchu – viz spížní skříně. Nežádoucí důsledek je sice způsoben užíváním, nicméně se nejedná o chybu uživatele, ale o principiálně špatné řešení (spížní skříně musí být izolované zevnitř a těsněné).

NADMĚRNÁ VLHKOST VZUCHU V MÍSTNOSTI

Vzniká obvykle při nedostatečném větrání a/nebo při nadměrných zdrojích vlhkosti. Hromadění vlhkosti ve vzduchu je nejčastěji způsobeno dýcháním příliš velkého počtu osob, nedostatečně odvětrávanou vlhkostí při vaření, přílišným pěstováním rostlin s po­žadovanou bohatou zálivkou, nedostatečným odvětráváním kou­pelen při jejich dlouhodobém intenzivním užívání. Obvodové konstrukce panelových bytů (kromě koupelny) jsou dosud běžně dimenzovány na návrhovou relativní vlhkost vnitřního vzduchu 60 %. Překročení definovaných kritických vlhkostí vzduchu může být pro stavební konstrukce nebezpečné – vznikají tak podmínky pro kondenzaci i při kvalitních obvodových konstrukcích.

PULSUJÍCÍ PROUDĚNÍ VNĚJŠÍHO CHLADNÉHO VZDUCHU PŘI NADMĚRNÉ INFILTRACI

Podél vnitřního povrchu konstrukce proudí vnější chladný vzduch. Povrch stěny se tak ochlazuje. Tepelně technické vady nebo poruchy pak vznikají zejména na odvrácené straně podchlazené neizolované vnitřní konstrukce, kde dochází ke kontaktu chladnějšího povrchu konstrukce s vlhkým teplým vnitřním vzduchem. Na přilehlé straně konstrukce dojde k obdobnému ději při přerušení či změně intenzity proudění Tento jev jako důsledek netěsnosti oken se vyskytuje při trvalém otevření ventilačních křídel oken, například v ložnicích.

Tepelné mosty

jsou místa, kde napříč obvodovou (nebo i vnitřní) konstrukcí, oddělující dvě nestejně vytápěné místnosti, prochází celou tloušťkou z jedné strany na protilehlý povrch, materiál o vyšší tepelné vodivosti, než vykazuje ostatní tavivo, z něhož je konstrukce postavena (spáry ve zdivu zaplněné maltou).

Dalším možným tepelným mostem je obvykle nadokenní nadpraží -jsou obvykle provedena z monolitického železobetonu nebo ze železobetonových prefabrikátů či ocelových nosníků atd. Jestliže probíhají tyto nosníky napříč po celé tloušťce obvodové konstrukce, vytvoří tak mimořádně účinně tepelné mosty, jež působí obvykle plesnivění na vnitřním nadpraží nad celým oknem. Takové nadpraží tepelně izolovat pouze na vnějším čele nebo jenom na vnitřním čele, ale je nutno tepelnou izolaci provést zvenčí jak na čelní svislé straně, tak na vodorovné spodní části nadokenního nosníku. Nejsprávnější je ovšem vložit vrstvu tepelné izolace do vnitra nosníku tak, aby probíhala ve stejné rovině jako okno.

Jako tepelný most např. funguje: neizolovaný nebo nedostatečně izolovaný výztužný věnec v obvodovém zdivu. Dále železobetonová stropní deska nebo železobetonové stropní panely,které procházejí obvodovou zdí až k jejímu vnějšímu povrchu, aniž by byly po obvodu izolovány. Náročný detail představuje i každá vysutá balkónová deska nebo železobetonová atika, která je propojená se střešní konstrukcí, případně i nadokenními překlady v nejvyšším patře. Dále všechny ocelové spony, závěsy, výztuže apod. které procházejí kolmo napříč obvodovou konstrukcí od jednoho povrchu k druhému.

Svým způsobem se jako tepelný most jeví také každé nároží, a to jak svislé (roh domu), tak i vodorovné (ukončení domu s plochou střechou v úrovni římsy). Toto je určitý specifický druh tepelných mostů, tentokrát nikoliv díky rozličným stavebním materiálům, použitých vedle sebe, ale vlivem geometrického tvaru konstrukce. K tomu ještě přistupuje okolnost, že rychlost proudění vnitřního vzduchu v koutech je nižší než u obvodových stěn v ploše, čímž se snižuje i přestup tepla do stěny právě v tomto kritickém místě.

To jsou zcela zřejmé a pochopitelné důvody, proč právě v rozích a koutech místnosti dochází k prvním, ale později často rozsáhlým hygienickým poruchám – vlhnutí, černání a plesnivění (zejména dodáme-li k tomu nedostatečné větrání). Vlhkost vzduchu: (relativní vlhkost, kondenzace, difúze).

Teplota rosného bodu pro vzduch o teplotě 20°C a φ = 50% je 9,26°C. Jakmile klesne teplota kterékoliv části obvodové konstrukce pod tuto teplotu, začne v tom místě pára kondenzovat a nemusí být vůbec nápadný, ba ani na pohled patrný. Teprve při časté a vydatnější kondenzaci  se obvykle objeví plíseň, nebo kapky na zdi a, že kout nebo nadpraží  postupně ztmavne.

Příklad v kuchyni :

Ráno v kuchyni (17°C) zatopíme, teplota vzduchu se zvýší a začnou se ohřívat i povrchy stěn. Teplota vzduchu dosáhne 20°C a relativní vlhkost klesne na 50%. Dopoledne začneme vařit, aniž se vyvětralo (např. zdůvodňíme tím, že venku je chladno). V kuchyni začne pomalu stoupat teplota vzduchu, ale hlavně relativní vlhkost. V poledne bude teplota vzduchu 23°C a vlivem vaření (protože se nevětralo) vzroste φ na 95%. Částečný tlak vodní páry dosáhne 2666,75 Pa (v 1m3 je kolem 20 g vzduchu). To je velmi vysoká vlhkost a pára začne kondenzovat už na každém předmětu, jehož teplota je nižší než 22,15°C. Kondenzát tedy nalezneme na okenních tabulích nebo i místech ,kde se nemůže vsáknout a zejména v koutech, za nábytkem atd.

Větrat nutno i v zimě. Jestliže okna utěsníme, abychom snížili tepelné ztráty, můžeme velmi záhy pozorovat závažné hygienické poruchy, tedy konkrétně plesnivění. Kromě toho větráním odvádíme z interiérů nevhodné a škodlivé látky a vzduch regenerujeme

Zateplení – lék proti plísním…

Správně provedené zateplení vnějších stěn bez tepelných mostů je jedním z důležitých opatření, která mohou vzniku plísní zabránit, ovšem ve spojení s osatními nezbytnými opatřeními, která zabrání možnosti kondenzace vodních par na chladnějším povrchu ( regulace otopné soustavy, správný typ oken a jejich způsob osazení, zajištění výměny vzduchu v místnosti, omezení zdrojů vodní páry a vlhka)…

Proč zateplovat pěnovým polystyrenem?

Při rekonstrukci budov činí izolační materiál v případě polystyrenu (EPS) pouze 10 % z celkových nákladů na opravu fasády. Obsahuje 98 % vzduchu, a proto má výborné tepelně izolační vlastnosti. Je pevný, lehký, snadno se opracovává, je hygienicky nezávadný a snadno se recykluje. Vykazuje vysokou odolnost proti stárnutí, povětrnostním vlivům a vlivu UV záření. Příznivá je i cena. Při vnějším zateplení kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce se výrazně snižuje nebo se zcela odstraní. Teplota na vnitřním povrchu obvodových stěn se zvyšuje. Objektivně je tedy snižováno riziko kondenzace vodní páry a vznik plísní.